- Kategórie
- Značky
Novinky na streame, vinyloch a CD - Február 2021
Hi-res audio pre starších a pokročilých
Z posledních přírůstků ve vysokém rozlišení na e-shopu supraphonline.cz, jež tentokrát zabírají žánrově docela zeširoka, si pozornost zaslouží zvláště anglicky zpívané verze tuzemských alb, které už ve druhé polovině osmdesátých let za hranice neexportoval jen podnik zahraničního obvodu Artia, jehož někdejší monopol na export domácích nahrávek začínal slábnout.
Ostravský Citron v osmdesátých letech dorostl do skupiny západoevropské úrovně, což potvrzuje album Full Of Energy (1986), anglická verze alba Plni energie, na níž se Supraphonem, který album digitálně reedoval 29. ledna rovněž ve formátu WAV (192 kHz/24 bitů), participovala společnost Edition Kröpcke z tehdy ještě západoněmeckého Hannoveru. Zatímco hudební základy alba vznikly v pražském Mozarteu, mixu se ujalo hannoverské Horus Sound Studio, kde měli správný zvuk zažitý lépe než studia v bývalé ČSSR. Album Full Of Energy, které koprodukoval Radim Pařízek s německým producentem Janem Němcem, vyšlo v Západním Německu s odlišným obalem na labelu Lava Records v silné lokální distribuci Intercordu. Deska měla v NSR příznivý ohlas a Citron zde začal koncertovat na turné s dámami z hardrockové kapely Rosy Vista.
Na své si 29. ledna přišli příznivci C&K Vocalu, kterým Supraphon poprvé nabídl ve vysokém rozlišení album Growing-Up Time (1981), tedy exportní verzi druhého nevydaného alba A co? Schvalovací komisi neblahé paměti vadily české texty, překvapivě nejen ty z pera jednoho z hlavních aktérů sedmičlenné vokální skupiny Ladislava Kantora, ale i zhudebněné verše Františka Halase (A co básník). Některé z nahrávek se objevily později na singlech a sampleru Balada o Zemi (1985), část (mj. Óda na konec betonové revoluce, zde Ode To The End Of Concrete Revolution) však vyšla až po listopadu ’89. Pěvecká sóla a skvěle sezpívané vícehlasy lze samozřejmě obdivovat i s anglickými texty. Hudební základy nahrála studiová skupina kytaristy Oty Petřiny, který navíc při mixu dokázal ohlídat správné zvukové proporce nahrávek, což po letech nejlépe potvrdí WAV (192 kHz/24 bitů).
Na album Paprsky (1978), které je od 29. ledna dostupné ve formátu WAV (192 kHz/24 bitů), nedají dopustit ani posluchači, jež se jinak popové produkci Heleny Vondráčkové vyhýbají. Ke třinácti skladbám hudbu složil nejčastěji Martin Kratochvíl, mezi textaři převažuje Oskar Petr, tehdy ještě jeden z autorských pilířů folkrockových Marsyas. Studiovou skupinu výhradní aranžér Martin Kratochvíl poskládal hlavně ze členů „svých“ Jazz Q, spřátelených Marsyas a ještě jazzrockového Pražského výběru, ale pozvánku dostal i Vladimír Merta s dvanáctistrunnou kytarou. Paprsky patří vedle alba Helena zpívá Ježka (1986), na němž v trvalkách Osvobozeného divadla spojila síly s Orchestrem Karla Vlacha, mezi ojedinělé nahrávky, kde zpěvačka zúročila svůj většinou pohříchu zanedbávaný jazzový „feeling“. Digitální edice Paprsků obsahuje desítku nesourodých (v pravém slova smyslu) bonusů.
Nové přírůstky z katalogu vážné hudby v posledních týdnech chyběly, což je dobrá příležitost připomenout jeden z loňských edičních počinů. Box 7CD Beethoven: Kompletní smyčcové kvartety, jejichž integrální nahrávku v letech 1976-1985 pořídilo Smetanovo kvarteto pro japonské vydavatelství Nippon Columbia, je za stejnou cenu dostupný ve formátu WAV (192 kHz/24 bitů). Legendární „Smetanovci“, jež čtyři desetiletí křižovali pódia po celém světě a početné publikum měli zvláště v USA, Velké Británii a Japonsku, Beethovena studovali a prováděli od prvních let své existence a koncem sedmdesátých let už měli na repertoáru celé jeho kvartetní dílo. Archivní perly zachovaly živost a dynamičnost projevu kvarteta i pro dnešní posluchače. Nahrávky pečlivě přepsané z originálních magnetofonových pásů vyšly loni v létě vůbec poprvé mimo Japonsko.
Vinylová hliadka
Historie britsko-americké skupiny Bee Gees, jež za více než půlstoletou kariéru vystřídala soft rock, disco i soul, už v hudebních encyklopediích patří od roku 2012 mezi uzavřené kapitoly. O její zpěvník však nadále pečuje Barry Gibb, ve čtyřiasedmdesáti letech nejstarší, ale i poslední žijící z bratrské trojice. Zajímavý příspěvek v tomto ohledu představuje album Greenfields: The Gibb Brothers Songbook Vol. 1, jenž pod hlavičkou Barry Gibb & Friends vyšlo 15. ledna na labelu Interscope. Reinterpretace tuctu trvalek klade důraz na jejich melodické linky, takže mladší ročníky při poslechu křehké Jive Talkin‘ sotva napadne, že v polovině sedmdesátých let nemohla chybět v playlistu žádné diskotéky. Mezi hostujícími hvězdami převažují zpěvačky napříč žánry, takže Too Much Heaven posouvá bluegrassová diva Alison Krauss blíž k country, pop reprezentuje Olivia Newton-John (Rest Your Love On Me) a rockové barvy hájí Sheryl Crow (How Can You Mend A Broken Heart). Úroveň autorských coververzí sice kolísá, ale za poslech Gibbova novinka, na níž dále particpovali mj. Jay Buchanan, Dolly Parton, Miranda Lambert nebo Little Big Town, stojí.
Anglická kapela Uriah Heep vznikla v roce 1969 a zůstává stále aktivní, ale nejsilnější období zažívala u posluchačů i kritiky v první polovině sedmdesátých let, kdy slavila úspěchy s melodickým hard rockem, využívajícím v aranžmá často klávesy s dominantními hammondkami a vícehlasé sbory. Z dosavadních čtyřiadvaceti studiových alb představuje vrchol Demons And Wizards (1972) se singlovými hity The Wizard a Easy Livin‘, které 15. ledna u Sanctuary Records uvedli na trh v reedici na bílém vinylu, ale jeho master však vzniknul už v roce 2017 pro půlkulaté jubilejní vydání. „Uriáši“ sice svoje ambice na nejsilnějším hudebním trhu ve Spojených státech nikdy nenaplnili, ale byla by škoda nepřipomenout, že čtvrté řadové album londýnské skupině s Davidem Byronem u mikrofonu vyneslo za Atlantikem první zlatou desku.
Newyorští Talking Heads měli na prahu osmdesátých let pověst klíčové skupiny americké nové vlny i globálních rockových vizionářů. První koncertní album The Name Of This Band Is Talking Heads (1982), které vyšlo 22. ledna ve vinylové reedici na 2LP u warnerského labelu Sire, představuje koncertní vizitku skupiny, bilancující naživo repertoár do čtvrté studiové desky Remain In Light (1980), po níž se její členové načas věnovali sólovým projektům. První LP, jež pokrývá roky 1977-1979, přináší deset skladeb včetně dvou rarit, kterými jsou jinde nevydaná A Clean Break nebo Love → Building On Fire z raného „nealbového“ singlu. Druhé LP se snímky z let 1980-1981 zachytilo rozšířenou sestavu z pódií i studii a mezi sedmi skladbami také hity I Zimbra, Houses In Motion a Life During Wartime. Nezbytnou tečkou je zde Take Me To The River, zápůjčka od soulmana Al Greena, jež uzavírala všechny koncerty.
Januárové tipy z TIDAL Masters
Mezi posluchačsky atraktivní, ale málo frekventované soubory v oblasti komorní hudby patří SIGNUM saxophone quartet, který v roce 2006 v Kolíně nad Rýnem založili Blaž Kemperle (sopránsaxofon), Hayrapet Arakelyan (altsaxofon), Alan Lužar (tenorsaxofon) a Guerina Bellarosa (barytonsaxofon). Během patnácti let se čtveřice etablovala především na evropské scéně, kde uspěla i v několika mezinárodních soutěžích, ale v roce 2013 debutovala také za Atlantikem v newyorské Carnegie Hall. Diskografii, jež donedávna čítala alba Debut (2011) a Balkanication (2014), rozšířila 15. ledna novinka Echoes (původně avízovaná pod pracovním názvem Starry Night), která je prvotinou u velkého vydavatelství Deutsche Grammophon, dostupnou už pouze digitálně. Deset skladeb, ať už jde o drobnosti či jednotlivé věty, zabírá zeširoka. Renesanci zastupuje John Downland (Lachrimae Antiquae), baroko Tomaso Albinoni (Adagio in g minor), modernu Gabriel Fauré (Requiem: Pie Jesu) či Paul Hindemith (Trauermusik: Choral) a minimalismus Phil Glass (String Quartet No. 3 „Mishima“: 1. 1957 „Award Montage“), ale nejsilnější skupinu tvoří skladatelé soudobé hudby ze střední generace jako Joep Beving (* 1976) nebo Peter Gregson (* 1987). Aranžmá vystavěná na témbrech čtyř nejtypičtějších nástrojů z rodiny saxofonů rozšiřují v Hindemithově chorálu izraelská violoncellistka Hila Karni a ve Faurého Pie Jesu britská sopranistka Grace Davidson.
Osmašedesátiletý jazzový saxofonista Joe Lovano, jehož rodiče přišli do Spojených států ze Sicílie (což ostatně připomíná rovněž jeho příjmení), hrával kupříkladu s bubeníkem Paulem Motianem nebo kytaristy Johnem Scofieldem a jeho jmenovcem Abercrombiem, ale v už víceméně půlstoleté profesionální kariéře převažují aktivity sólové. Sem patří také trio s o generaci mladší pianistkou Marilyn Crispell i bubenicí Carmen Castaldi, s nimiž se poprvé setkal už během jejich studií na bostonské Berklee College Of Music, kde svého času působil jako lektor. Spolupráce s krajankami z rodného Clevelandu v Ohiu předloni vyústila v album Trio Tapestry, které dostalo 29. ledna opět u ECM Records volné pokračování Garden Of Expression. Stopáže sahají od krátkých čísel The Sacred Chant a Dream On That až po bezmála jedenáctiminutové finále Zen Like s větším prostorem pro improvizace, ale osmi Lovanovým skladbám jsou blízká volná tempa i jemně odstíněná dynamika, které zůstávají věrné legendárnímu reklamnímu sloganu mnichovského vydavatelství „hudba je nejkrásnější zvuk po tichu“. Technicky a instrumentálně brilantní nahrávky vznikly v produkci šéfa ECM Manfreda Eichera v koncertní síni Auditorio Stelio Molo ve švýcarském Luganu, jež patří tamní rozhlasové a televizní stanici RSI.
Britský kytarista a zpěvák Steven Wilson byl v letech 1987-2010 frontmanem progrockových Porcupine Tree, ale v posledních letech dělí čas mezi svou sólovou dráhu a práci zvukového mistra, který se věnuje hlavně autorizovaným remixům alb ze zlatého fondu britského rocku, ať už jde o King Crimson, Yes nebo třeba Jethro Tull. Příznivci naposledy zmíněné formace pak loni možná zaregistrovali výpadek v řadě „sebraných nahrávek“, ale třináctá řadovka s bezpočtem bonusů, která se objeví letos pod názvem A (A La Monde edition) v boxu 3CD+2DVD, musela počkat. Důvodem byla novinka The Future Bites, jež vyšla 29. ledna na labelu Caroline International. Přípravu šesté sólovky Wilson oznámil poprvé předloni na jaře, ale její vydání i zamýšlené turné v podzimních měsících loňského roku oddálila pandemie koronaviru. Zavděk můžeme vzít alespoň hudebními konzervami, jimiž hlavní protagonista mimo digitálních formátů nešetřil, protože kromě CD a LP vychází The Future Bites také na „modré placce“ ve vysokém rozlišení i prostorových 5.1 mixech včetně Dolby Atmos a dokonce i na magnetofonové kazetě. U devíti skladeb, jež Steven Wilson produkoval s Davidem Kostenem, překvapí popový sound, který už dříve avízovaly singly Personal Shopper, Eminent Sleaze, King Ghost, 12 Things I Forgot a Man Of The People, tedy nadpoloviční většina alba. Progrocková komunika může být trochu zklamaná, ale muzikantsky a zvukově nelze anglickému maximalistovi nic vytknout.
Na čo sa tešiť?
Album Brothers In Arms, kterým Dire Straits v roce 1985 bodovali na vrcholu mnoha hitparád včetně domácí britské a klíčové americké, se už dočkalo mnoha reedic. Pátá řadovka skupiny kolem zpívajícího kytaristy Marka Knopflera, kterou prodeje přes 30 milionů hudebních nosičů řadí na sdílené 20. místo mezi nejúspěšnějšími alby všech dob, nabídla vícero hitů, z pěti britských singlů není od věci připomenout alespoň „zlatý“ Money For Nothing s hostujícím Stingem a zvláště „platinový“ Walk Of Life. Kolekce plně digitálních nahrávek vyjde 19. března na labelu Mercury v distribuci Universal Music jako 2LP, když oba stoosmdesátigramové vinyly budou samozřejmě „točit“ rychlostí 45 ot./min. Za zmínku stojí, že pro výrobu lisovací matrice využili v londýnských studiích Abbey Road při elektro-mechanickém přepisu přesnější Half-Speed Mastering. Fanoušky Marka Knopflera možná potěší, že ve stejném termínu vychází znovu jeho album filmové hudby Local Hero (1983), tentokrát už samozřejmě jako standardní LP deska. Na prvním z desítky Knopflerových soundtracků se ve studiu podíleli jak členové Dire Straits, tak američtí sidemani jako saxofonista Michael Brecker, baskytarista Tony Levin či bubeník Steve Jordan.
Napísal
Pavel Víšek
Hi-res audio pro starší a pokročilé. Z posledních přírůstků ve vysokém rozlišení na e-shopu supraphonline.cz, jež tentokrát zabírají žánrově docela zeširoka, si pozornost zaslouží zvláště anglicky zpívané verze tuzemských alb, které už ve druhé polovině osmdesátých let za hranice neexportoval jen podnik zahraničního obvodu Artia, jehož někdejší monopol na export domácích nahrávek začínal slábnout. Ostravský Citron v osmdesátých letech dorostl do skupiny západoevropské úrovně...